Poutní vrch Cvilín s kostelem Panny Marie Sedmibolestné a rozhlednou tvoří výraznou dominantu města Krnova. Místo je osídleno již od pradávna, při vykopávkách v letech 1934 – 1935 zde bylo objeveno hradiště z mladší doby kamenné. Tradice církevních poutí na vrch Cvilín sahá k počátku 17. století. V letech 1722 – 1728 byl na vrchu postaven z popudu představeného řádu minoritů kostel (řád minoritů je s městem spjat již od 13. století), a to v těsné blízkosti dřevěné kaple, která zde stávala již od roku 1684.

Kostel Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení svatého Kříže na Cvilíně

Kostel Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení svatého Kříže na Cvilíně je barokní poutní kostel na Předním Cvilínském kopci na jihovýchodě města Krnova. Byl postaven v letech 1722 – 1728 staviteli Andreasem a Georgem Friedrichem Gansovovými. Kostel je – s několika přerušeními – ve správě Řádu menších bratří konventuálů (minoritů). Od 3. května 1958 je kostel zapsanou nemovitou památkou České republiky.

Cornelius Ottweiler, představený minoritského kláštera v Krnově usiloval řadu let o zbudování kaple na Cvilíně (něm. Burgberg). Teprve po jeho smrti jeho nástupce P. Čepán, nechal v roce 1684 zbudovat dřevěnou kapli Povýšení svatého Kříže a Sedmibolestné Panny Marie. Do kaple byly umístěny mariánské obrazy, které namaloval krnovský měšťan a malíř Heinrich Täuber (1652–1738). Kaple se po roce 1690 stala oblíbeným poutním místem a záhy její kapacita nestačila zájmu poutníků. Proto byl vedle ní zbudován v letech 1722 – 1728 zděný poutní kostel. Staviteli byli Andreas a Georg Friedrich Gansové, vnitřní výzdobu provedli brněnští umělci, malíř František Řehoř Ignác Eckstein, sochař Ondřej Schweigl a řezbáři Johannes Lehner a Hans Michal Huebner. Dále se na výzdobě podílel krnovský malíř Ondřej Thomas.

V roce 1786 byl kostel uzavřen a nařízením císaře Josefa II. určen ke zboření. Byl ale vykoupen čtyřmi krnovskými měšťany – A. Philiebem, H. Schmidtem, C. Queskerem a M. Weissem za 406 zlatých. Protože podle císařského výnosu nesměli kostel nadále spravovat minorité, přešel do vlastnictví města Krnova a byl spravován diecézními kněžími. V okolí vrchu Cvilína poté vznikla kolonie domů zvaná Mariánské Pole a kostel znovuotevřený v roce 1795 měl sloužit pro její obyvatele. Začátkem 19. století byly kolem kostela postaveny zděné kaple Křížové cesty.

Dne 21. srpna 1865 zachvátil stavbu požár, který zničil střechu i obě věže. Zničeny byly všechny zvony. Sbírky mezi věřícími vynesly dost prostředků na to, aby kostel mohl být během dvou let opraven.

Během sedmdesátých let 19. století bylo zásluhou městského kaplana Edmunda Friedla zřízeno ke kostelu schodiště o délce 222 schodů.

V roce 1942 získal kostel zpět do své správy řád minoritů výměnou za pozemky. V roce 1945 na konci druhé světové války byl kostel těžce poškozen výbuchem letecké pumy. Kostel byl ale během dvou let opět obnoven a znovu vysvěcen 13. srpna 1947 pomocným biskupem olomouckým Stanislavem Zelou. Velkou zásluhu na obnově kostela má tehdejší představený kláštera minoritů Šebestián Vavrečka.

Po komunistickém převratu přešla v roce 1950 správa kostela opět do rukou diecéze. Minoritům byl kostel navrácen v roce 1994.

zdroj: cs.wikipedia.org

Rozhledna Cvilín

Rozhledna Cvilín se nachází na severním svahu Předního Cvilínského kopce (441 m n. m.; též Hradisko, lidově kopec Cvilín, vrch Cvilín, Cvilínský kopec, též Slezský svatý kopeček, německy Burgberg, latinsky Monte Cviliensi), pata rozhledny je ve výšce cca 436 m n. m., jihovýchodně od Krnova, nedaleko osady Mariánské Pole. Přední a Zadní Cvilínský kopec náležejí ke geomorfologickému podcelku Brantické vrchovině (součást Nízkého Jeseníku).

Výstavba rozhledny proběhla v letech 1902-1903 podle plánů Ernsta Latzela pro Moravskoslezský sudetský horský spolek (MSSGV) za vydatné finanční podpory knížete Lichtenštejna. K otevření došlo 11. června 1903. Původní stavba byla vysoká 35 metrů, neboť měla na vrcholu ještě věžičku, která byla odstraněna při poválečných opravách. Na rozhledně byly svého času umístěny i televizní a rozhlasové antény. Jde o kamennou válcovou věž o výšce 29 metrů s jediným nezastřešeným vyhlídkovým ochozem na vrcholu, na který vede 144 schodů. V srpnu 2011 obsadil Cvilín 2. místo v anketě iDNES.cz o nejhezčí rozhlednu České republiky.

Rozhledna je přístupná od května do října od 10.00 do 17.00 hodin.

Z rozhledny lze spatřit centrum Krnova, Petrův rybník, rozhlednu Hanse Kudlicha u Úvalna, zříceninu hradu Šelenburk, Beskydy či Jeseníky s horou Praděd.

zdroj: cs.wikipedia.org

Zřícenina hradu Cvilín

Cvilín (též Lobenštejn, Šelenburk nebo Šelemburk, německy Lobenstein, Schellenburg) je zřícenina hradu jihovýchodně od Krnova na Zadním Cvilínském kopci.

První jasné doklady o existenci hradu máme z roku 1253, i když některé prameny jej kladou ještě o čtvrt století zpět. Hrad je pravděpodobně zeměpanského založení, brzy na něm však zdomácněli příslušníci rodu Benešoviců. Na konci 13. století, nejpozději však roku 1318 se Cvilín vrátil do rukou opavských Přemyslovců. Na sklonku 14. století se na několik let dostala část hradu do rukou opolských knížat, od nich však byla brzy vykoupena a v držení různých příslušníků tohoto rozvětveného rodu byl hrad až do srpna 1474, kdy byl dobyt vojskem uherského krále Matyáše Korvína. Ten v této oblasti vytvářel panství pro svého levobočka Jana. Po Matyášově smrti směnil svou slezskou državu s králem Vladislavem, který roku 1493 udělil Krnovsko i s Cvilínem v léno Janovi ze Šelmberka na Kosti. Šellmberkové v následujících letech hrad výrazně přestavěli (odtud pochází novější název hradu Šelenburk), aby Krnovsko vzápětí roku 1523 prodali braniborskému markrabímu Jiřímu, který si postupnými nákupy vybudoval ve Slezsku rozsáhlou doménu. Markrabě Jiří pokračoval v přestavbě Cvilína a současně i hradu v Krnově. Ten brzy význam předčil Cvilín, který brzy začal pustnout a v 17. století byl opuštěn. Velkou ránou pro něj znamenala stavba silnice roku 1861 na kterou bylo rozebíráno zdivo hradu.

Podobně jako u nedalekého Fulštejna bylo pro jeho stavbu využita severozápadní část pravěkého hradiska, kterou předtím pravděpodobně využilo i slovanské osídlení, vydělil mohutný ve skále vysekaný příkop téměř pravidelný obdélník, jehož plocha byla zastavěna budovami hradu. Před příkopem byl navíc navršen okružní val na jihu rozšířený v nástupní plošinu před vstupem do hradu. Jižní stranu také posilovalo malé předhradí vymezené dalším podkovovitým valem.

Mohutná obvodová hradba téměř čtvercového jádra dosahuje šíře až 4 metrů a na jihozápadní straně je prolomena vstupním portálem jádra. V jeho jižním koutě stojí torzo mohutného bergfritu o průměru 14 metrů. V jeho těsném sousedství odhalil archeologický výzkum ve skále vylámanou studnu. Na protější straně nádvoří stál nejstarší palác, ze kterého se dochoval valeně klenutý suterén. Vedle něj vyplňoval západním úsek nádvoří pozdně gotický či renesanční objekt na půdoryse L. Podél celé severovýchodní hradby se rozložila hlavní pozdně gotická obytná budova, která svým jižním koncem zaslepila původní vstupní bránu hradu. V jižní části byl palác podsklepen dvěma místnostmi, ke kterým sestupuje z úrovně nádvoří úzká chodba. Dnes nelze určit kolik poschodí palác měl. Jádro bylo ze tří stran obklopen širokým parkánem, který pravděpodobně vznikal postupně, o čemž svědčí rozdílná tloušťka různých úseků jeho hradby. Nejmohutnější byla na vstupní straně, kde dosahovala tloušťky až 3,3 metrů. Na jihozápadní straně byla zesílena dosud stojícím do příkopu vysunutým pilířem. Parkán byl rozdělen na tři zóny oddělené příčnými zdmi. V jižním nároží parkánu stála protáhlá pozdně gotická branská budova, ke která vedl na pilířích vysutý most přes čelní příkop. Asi 250 metrů před čelem hradu kruhové předsunuté opevnění, pocházející podle keramických zlomků až ze 17. století.

Zdroj: hrady.dejiny.cz